sobota 1. listopadu 2014

sudičky

přišla jedna 
přála smích
přišla druhá 
vnesla sníh
třetí zmizla 
nepopřála
druhá 
svoje přání stáhla

jedna ,druhá ,třetí
 to to páni letí
míchu málo
štěstí mín  sněhu hodne
v duši splím

to jste mi to pěnkě přáli
co se dalo to jste vzali
nedar a dar to je víra
naštěstí se neumírá 

první vrajecíc se
přeje sílu 
druhá válejíc se
má 
 kocovinu
třetí smutná 
 vzadu v rohu
dává si to na  pohodu

  přání vřelé od srdce
jedna ruka na ruce
přeje sílu, štěstí ,moc
dává víru mění noc

zima sníh a plískanice
vletí zpátky do krabice.




pátek 5. dubna 2013

pavouci , on , já a probuzení

pavouci tkají pavučiny , 
lezou sem tam
jednu nitku , druhou nitku
jen ať už to mám . . .
To je škola pavoučí ,
kde žáci učí se jen tkát ,
zabývají se jen tím 
a nikdo se nechce prát
a škola končí . . 
žáci uletí jak včely 
v hlavě mají jen dvě věty:
tkejme , tkejme ať je hotovo
příští rok mužem začít nanovo
Pozor!
přestaňte pavouci tkát
 a začněte se klanět
přichází královna
( kterou mám tak rád
a jen já se můžu dívat a rdít ) . . .
já malířka přírody a krásy
když vezmu štětec do rukou
nenávist se mi  ztrácí
a se srdcem  čistým jako opravdová láska
chci tuto slavnost zapsat 
do lidských srdcí namalovat
i bez barev a štětce
smutek velký , strach je větší
radost , štěstí , krása , oči , lávka
rej barev a strachu
rej barev a lásky
mami vždyť ty už máš vrásky!
Kolik vlastně uběhlo jen let?
. . . a rdím se tak rád
ta královna co pozoruje vás
co chce?
snad namalovat rosu na vaše koberce
snad jen  . . . . 
má v očích smutek
proč a mám právo se  ptát?
(i když vůbec nevím jak)
odpoví mi
snad
Ptá se : co se stalo?
Tvoje oči , srdce
já nevím 
asi uletělo mi pár let
kam a proč utíkám
a nechci chvíli stát
vždyť stojím!
Jsme blízko probuzení 
proč nerozumí ON 
když má mě tak rád
a tak se ptám vás:
rozumíte?

*tohle je jedna z mých prvotin (nesmějte se),bylo mi kolem 15ti let a byl to vlastně domácí úkol,protože jsem zapomněla cosi na češtinu v prváku a báseň musela obsahovat slova:pavouk,škola a barva.




bolavá tříska

do srdce se mi zabodla tříska
bolavá a nejde ven
ta rána je mě hodně blízká
a bolí to až praská zem
padám do víru nadšení a strachu
podléhám bolesti a přátel prachu
snažím se to všechno zakrýt smíchem
aby nikdo nepoznal co vlastně jsem

chtěla bych

hctěla bych křičet do dálky
nesmyslná slova
chtěla bych po obloze závodit s ptáky
zas znova a znova
chtěla bych umět naslouchat
květinám , potoku a času
chtěla bych umět poručit 
počasí a svému strachu
naučit se znát světabol
a umět ho opravit
napravit a někam schovat . . . 

pohyb

přepisuji slova
hledám vhodnější
na popsání bez obraznosti
jak matka dítě konejší
jak ptáci zpívat dovedou ti

když se štěstím kráčíš po mezi
beru štětec do rukou hledám nejvhodnější barvy
jak namalovat svíčku hořící
jak lásku dvou lidí u sebe sedících
jak krásu lesů
slunce
čáry

jdu sem a tam , hledám tancem rytmus
ta , tá chci vyjádřit moc a krásu
tu , tá , ta ,tá zkouším i uzavřít sázku
můžeš pohybem vyjádřit to vše 
když pořád si jen
v nehybnosti?

dno

zabrzdit čas
nechat ho dopadnout 
zastavit pas
nechat ho propadnout
vrhnout se ven
zkusit to s přírodou
přišel si
odešel
nechals mě na dně
na nic už nečekám
vzpomínám matně
co ,
     kde , 
                 kdy ,
 jak?


*opravdu jsem byla jako puberťák dost depresivní i když tohle jsem napsala,když mi umřel jeden hodně blízký človíček dne 10.8.1992

rozverná

slunce praží do okýnka
nezvedá se má sukýnka
vítr ani nehlesne
a sukýnku nezvedne
větře foukej trošičku
       nadzvedni mi sukničku . . . .